Erase

intervence, 4x3x8m, skelet maringotky, lano, Rezovo, Carevo, Bulharsko 2020 2020



Všechny části bývalé reality v konstrukčním rámci obytného přívěsu jsou vyškrtnuty křížkem jako chybějící.

V brutální výhni čtyřiceti stupňů na plácku kde se nehnul vzdoušek, jsem lezl po tý rozžhavený konstrukci 3 dny. Na instalaci padlo 350 metrů provazu, tedy úplně všechen co jsem měl s sebou. Navíc jsem měl dvě různý síly - 100 metrů 8mm, která pokryla jen asi třetinu konstrukce a 70 metrů 18mm, který je smotaný ze tří 6mm lan. Abych byl schopnej pokrejt celou konstrukci, musel jsem ho rozplést a ztrojnásobit tak tu dýlku na 210 metrů. I tak to však nestačilo a podlahu jsem už musel přeškrtnout aspoň jako celek. A pak jsem měl ještě 40 metrů tenkýho provázku, kterej jsem použil na ty okna, ale i tam to nestačilo a musel jsem rozplétat zbytky lan na tenký vlákna abych je pokryl. Navrch je to polypropylenový lano, který když se ustřihne, tak se třepí a rozplejtá se na vlákna, takže jeden celý den jsem strávil řezáním správných délek a zažhavováním všech ustřihnutých konců ohněm. Zpočátku zapalovačem, ale když mi dva odešly, použil jsem svuj propan-butan vařič. Ten nakonec taky došel a musel jsem se vrátit k zapalovačům, kterých jsem si prozřetelně nakoupil víc.

První den, když jsem řešil tu přípravu provazu, přijel na ten plácek cikán na vozejčku, kterej táhnul poník. Zastavil u mě, kouká na ty hromady provazu a ptá se co tam dělám. Vzal jsem jeden provaz a ukázal mu na tý konstrukci co chci udělat a ubezpečoval ho, že je to jen pro fotografii, že nic nezničim a že to pak zase všechno uklidim. Skoro to vypadalo, že vytáhne nůž a něco na mě zkusí, byly jsme tam v tý pustině sami dva. Da, da, ale to moja konstrukcia, nájem, nájem, peníze, děnky, davaj, davaj, natahoval furt ruku. Ok jasný chápu a vyštrachal jsem z peněženky 20 leva a podávám mu je. Málo, málo davaj ještě. No tak dobře, chtěl jsem mít od něj pokoj a vytáhnul jsem ještě 20 leva a dal mu je. On se furt vnucoval, že mi s tim ještě pomůže a chtěl jakože brigádu a další peníze, ale chtěl jsem si to udělat sám a navíc se s nim nedalo vůbec domlouvat. Pak teda sednul na vozejček a zajel do toho polozřícenýho statečku. Neměl jsem důvod mu nevěřit, že ten šrot je jeho, na tom plácku byl samej šrot a polorozpadlý domky.Myslel jsem že tam pracuje, nebo bydlí. Pak vyšel z toho domku zas a že prej 40 leva je málo a že chce ještě peníze. Ne ty voe, 40 leva mě stojí noc v hotelu, to je dost za to že si tu uvážu pár provázků. Ne málo, málo natahoval furt ruku. No ty voe tak ok, tady máš ještě 20 leva a to je konec ok? Finito, ende, ok? Ruku na to. Ok ok, podal mi ruku a snad už spokojenej odešel. Snad nepřijde zítra zas.

No tak dobrý, takže poprvé za dobu co tyhle instalace různě po světě dělám, platim nájem za objekt, kterej zpracovávám. Ale neva, hlavně že je pryč a teď už se nemusim ničeho bát. Teď už to dělám legálně se souhlasem majitele, kterýmu jsem zaplatil ne?

No ne viď, opak byl pravdou. Druhej den, když už jsem měl většinu konstrukce navázanou, přijelo najednou auto se dvěma týpkama, jeden vystoupil a hrne se nasupeně ke mě jako by mi chtěl dát přes hubu. Jak na něj tak koukám, tak jsem si uvědomil, že je to prodavač ze stánku na pláži, u kterýho jsem si dávala ryby. Co tady děláš? To je jen pro fotografii, jsem domluvenej s majitelem, zaplatil jsem mu za to, že si to tu můžu udělat. Cože? nevycházel z údivu nasupenej týpek, jakýmu majiteli? To já jsem majitel tohodle rozpadajícího se šrotu a vůbec se mi nelíbí co tu děláš a že ses mě nezeptal. Všechno si to hned ted sbal a vypadni odsud. To byla pro mě hrozná představa, dva dny práce, těsně před dokončením a ještě jsem to neměl nafocený. Počkejte, ale já jsem se ptal majitele a zaplatil mu za to, aspon to on o sobě říkal že je majitel, stejně jako to říkáte ted vy mě. Jak já mám poznat kdo je ten správný majitel rezavějího šrotu. To jsi naletěl cikánovi a dal prachy nesprávnýmu majiteli, já jsem ten správný. Hmm, dobrý no, chtěl jsem situaci nějak urovnat a hlavně to dokončit, tak já teda zaplatim i vám, kolik chcete za to že mě to necháte dokončit? Kolik jsi dal cikánovi? 40 leva. Ok, dej mi 50 leva a zejtra at je to tu uklizený. Přid mi to pak do stánku ukázat jak je to tu čistý a nafotil si značku mýho auta. Tak jo, vytáh jsem 50 leva a abych zmírnil jeho emoce, podávám mu ještě svuj katalog, hele tohle dělám v různých zemích. Vzal si ho a říká, Rezovo, tak to sis vybral blbý místo na konci světa a nased do auta a odjeli.

Uff, ty jo tak ted už to snad dodělám. Pak mě úplně polilo horko, když jsem v dálce na louce zahlíd červený triko toho cikána s koňma, že si příde zase pro nájem za druhej den. To bych si ho podal, ale naštěstí už nepřišel.

No ale aby toho nebylo málo, tak po pár hodinách přijelo do třetice auto pohraniční stráže. Vystoupili a co že tady dělám za šílenost? No ty voe, už jsem čekal že mi ted řeknou, že je to taky jejich majetek a že chtěj za něj výpalný, to už jste se tady v tom Bulharsku všichni pomátli? Hele to je jen pro fotku, I am artist, koukni a vytahoval jsem zase katalog. Jsem domluvenej s majitelem z rybího stánku, ví o tom a zaplatil jsem mu za to a pak to tu uklidim. Ok, ok, my se jen ptáme, ukaž pas. Vytáh jsem pas, my se musíme ptát a kontrolovat od toho jsme tady. A nasedli do auta a odjeli.

Takže nakonec jsem to měl i spožehnáním úřední instance. Třetí den jsem instalaci dodělal, nafotil a odstrojil. Zdokumentoval jsem jak je to zase v původním stavu a zajel za nasupeným chlápkem z rybího stánku mu to ukázat. Vsjo čisto, hele, blagodarja ti. Chápek už se usmíval mýmu konání a pokyvoval hlavou jakože v pořádku.

A když už jsem tam byl, dal jsem si u něj k obědu pořádnou nálož ryb na mojí další cestu.

Tak sbohem Rezovo, na tebe nezapomenu, hlavně na ten plácek.



Patrik Proško