Pohádka

tvarová malba montážní pěnou 13x3x5 m, Praha 2017



Někdy se stává, že i když sledujeme nějaký záměr a snažíme se ho prací zachytit, je tento záměr ve výsledku přebit vedlejším efektem se kterým jsme nepočítali, natož abychom počítali s tím, že by se mohl stát dominantním. Bývá to také častým jevem při převodu čehokoliv z ideového prostoru do hmoty, nebo do praxe a to dokonce v jakémkoliv oboru, nejen v umění.

Nemyslím přímo to, že by se vedlejší efekty stávaly vždy dominantními, ale spíše to, že hmota má zkreslující vlastnosti a praxe je něco, co záměr ověřuje v realitě. Proto si také myslím, že například konceptualisti používají hmotu jen minimálně a vystačí si s textem, ve kterém mohou formulovat svůj záměr přesněji a například politici dělají neustále nové a nové novely zákonů, protože praxe ukázala, že množství, nebo dominance vedlejších efektů přebíjí původní záměr původního zákona. Na druhou stranu hmota i praxe otevírá oproti teorii nové komunikační kanály a interpretační vrstvy. Jde jen o to jak se s nimi naučíme zacházet.

Na jednom pražském smetišti jsem objevil tuto polorozpadlou chajdu. Aplikoval jsem na ní již po několikáté princip konturace tvarů avšak oproti ostatním realizacím tohoto charakteru, jsem vedlejší efekt záměrně pozvednul na dominantní. Tedy perníkový dojem, se kterým jsem u pomalovávaných vraků původně nepočítal, ale stal se u nich dominantní, je zde naopak podtržen. Montážní pěna vytváří reliéfní charakter zdobení tak jako je tomu u perníku a celá instalace pak evokuje perníkovou chaloupku na první pohled. Česká pohádka na smetišti dějin. Tedy alespoň dnes.



Patrik Proško