Tisíc let a jeden den

instalace 5 x 3 m, přírodní rezervace Choltická obora 2014,



Když jsem byl malý kluk, chodil jsem si hrát s kamarády často do lesa. Stavěli jsme bunkry a různý zákoutí s ohništěm, kde jsme pak pekli brambory a buřty. Stromy byly zdobené různým harampádím a v obilí jsme měli vyšlapané cestičky ke stohům. Vytvářeli jsme si tak své vlastní místo, do kterého jsme se vraceli snad i raději než domů. Ještě jsem z toho nevyrostl a do lesa si chodím hrát pořád, ale když to dělají dospělí říká se tomu site specific art, nebo land art.

V přírodní rezervaci Choltická obora rostou duby staré přes tisíc let. Z některých už zbyly jen vykotlané kmeny, ale některé jsou stále živé. Vytvořil jsem v dutinách jednoho z nich tuto přetlakovou instalaci, která měla trvání pouze jeden den. Expanzivně modelované exaktní tvary koulí, které se vytlačují ven z útrob mrtvého kmene jako živoucí hmota. Zpočátku deformovány stísněnými tvary vykotlaného kmene, aby se posléze zrodili v čistou kouli. Černá míza sublimující do okolí jen tento jeden den v tisíciletí. Tisíc let versus jeden den.

Vzniká pietní místo, dočasný pomník mrtvému stromu, který možná směřuje k proměně v molekuly černého uhlí. Za několik milionů let se tu bude možná těžit, kdo ví. Honit svůj život za tím, abychom zde zanechali nějakou trvalou stopu která nás přežije, je od základu velmi povrchní a egoistický přístup. Například životní filozofie amazonských indiánů je založena na opačném principu - žijí tak, aby po nich právě nic nezůstalo. Nic nemají, nic nechtějí a neznají čas. Neměří ho. Žijí teď, ne až zítra a nemají ambice ničeho dosáhnout, protože není čeho a proč.

Tato instalace měla trvání pouze jeden den. Večer bylo místo opět čisté.



Patrik Proško