Meziprostor II.

malba na buldozer, I. Fáze, Andalusie, Nerja, Španělsko 2016



Opačný princip věcně prostorové mystifikace za pomoci vnější konturace objektů, která způsobuje potlačování tvarů a jejich propadání do jeho vnitřku v případě, že se na objekt díváme pouze z jednoho konkrétního úhlu pohledu.

Odtud strhává bílá linie pozornost sítnice natolik, že dochází k efektu zplošťování tvarů uvnitř objektu a tím i ke zploštělému výřezu objektu z okolní prostorné reality. Díky vnější konturaci vnímáme vnitřní tvary spíše periferním viděním a tedy rozostřeně. V návaznosti na sérii vnitřních konturací, ve kterých jsou zostřeny všechny tvary v objektu bílými liniemi, zde je zostřen pouze vnější tvar z určitého úhlu pohledu, čímž se dostáváme na hranici prostorového vidění. Všechny umělecké zobrazovací techniky jsou založeny buď na 2D pojetí se simulací 3D prostoru, nebo tvorbě 3D objektů ve 3D realitě, popřípadě tvorbě iluzivně anamorfních 3D objektů se simulací 2D prostoru jako je tato.

“Otázkou zůstává, zda jsme schopni vidět pouze v těchto dvou dimenzích, nebo zda se můžeme pohybovat na nějaké škále mezi nimi podobně, jako se můžeme pohybovat na škále mezi sněním a bděním v různých fázích spánku . Tedy jestli jsou naše oči a potažmo mozek schopni vidět například ve 2,5D a jak by takové 2,5D zobrazování mohlo v realitě vypadat, aniž bychom museli použít nějaký typ efektu nebo iluze.”



Patrik Proško