Kontury III

malba na Fabii, Porto, Lavra, Portugalsko 2016



Kontura, čára, silueta,nebo linie jako základní atribut určující tvarosloví i rukopisy veškeré prostorové tvorby. Skrze tvarosloví rozeznáváme i okolní hmotnou realitu a posunutí její hranice do černobílého rámce například ve fotografii dokládá, že pro její základní poznání a orientaci v ní, nepotřebují naše smysly barvu. Ta hraje až sekundární roli. Tedy pokud můžeme zjednodušit naše vnímání reality na tyto základní počitky aniž bychom ztratili orientaci, můžeme stejným způsobem uvažovat i o sochařství.”

Socha vytvořená malbou za použití linie jako výchozího sochařského nástroje. Série objektů, na kterých jsou konturovány všechny dílčí tvary, ze kterých se daný objekt skládá. Veškeré jeho tvarosloví je vytaženo směrem ven z objektu a celý objekt pak i z okolní reality. Tedy to co je objektivně známé je proměněno v neznámé, nebo nově viděné. V případě plošného použití černé podmalby a vytažení všech tvaroslovných hran objektu u dalších projektů z této série, dochází k iluzivní proměně původního objektu v objekt nový. Takový, který by se mohl stát novým základním počitkem ke vnímání takové věci jako sochy, nebo sochařského objektu.

Pojem sochařství se tím dostává na hranici dosavadního vnímání, osvobozeného od složitých a těžkopádných tradičních postupů, které dávají důraz na materiál a jeho trvanlivost v čase. Avšak trvanlivost je relativní, nemá jasné zařazení. Vše je pomíjivé a naopak právě fenomén pomíjivosti je jedinou trvalou hodnotou, která nikdy nepomíjí a silně ovlivňuje vše, co v různých fázích života děláme.

I snahu o trvanlivost.



Patrik Proško